CZ EN DE  
img

Historie Prahy

zde si můžete přečíst několik zajímavostí z historie města Pražského, které pravděpodobně nenajdete ve standardních turistických průvodcích.

Chodníky,osvětlení
Až do konce 14.století byla v Praze většina ulic nezpevněná a působila chodcům velké potíže. Chodníky dlouho nebyly, chodilo se po vyvýšených stranách ulice. Ty se začaly později upravovat. Zpevňovaly se nejdříve otepem proutí, ty byly někdy vyplněné kamením-takzvané hatě-, později se vyplňovaly oblázky nebo pískem. Za krále Jana Lucemburského se roku 1329 vyvezlo bahno z hlavních ulic a začalo se dláždit. Zpočátku nepravidelně, později lomovým kamenem. Až koncem18. století se dláždilo do řádků a tehdy se objevil vynález dlažební kostky. Měla tu výhodu, že se po opotřebení mohla ještě obrátit na druhou stranu.
Již roku 1174 vyšlo nařízení, aby si každý chodec v noci svítil. Počátkem 17.století umisťovali Pražané na důležitých křižovatkách železné koše s vysmoleným dřevem. Trvalé pouliční osvětlení začalo být zaváděno až od roku 1723. Hlavní trasa od Celetné na Pražský Hrad byla osvětlena 180 olejovými lampami, o které se starali majitelé domů. 15.září 1847 pražské ulice poprvé ozářilo 200 plynových lamp. Nejvíce,téměř deset tisíc jich svítilo v roce 1940. Postupně byly nahrazovány lampami elektrickými .Poslední plynové lampy uhasly až v roce 1985.

Doprava
Dlouho se chodilo po Praze jen pěšky. Pouze šlechtici a zámožní měšťané měli vlastní vozy. Roku 1576 utvořili svůj cech formani a sepsali svá „dopravní pravidla“, v nichž bylo zakázáno například brát na vůz „osoby neřádné a opilé“.
Později jezdil dostavník a od roku1712 si ti, kteří nechtěli jít pěšky, mohli objednat nosítka. Nebyla to služba levná, každých 100 kroků stál jeden krejcar. Koncem 18.století začaly jezdit kočáry tažené koňmi zvané fiakry. Pravidla přikazovala jezdit “rychlostí mírnou“ a zakazovala řidiči kouřit.
Levnější drožky byly tažené jen jedním koněm.Roku 1829 začaly jezdit první omnibusy/dostavníky pro 15-20 lidí/ tažené třemi koňmi.
První vlak přijel do Prahy 20.8.1845. Vlakem začalo jezdit stále více lidí,obzvláště když byla překonána obava, že jízda nad 25 km/hodinu škodí zdraví. Konec omnibusové dopravě udělala v roce 1875 koňská dráha, takzvaná „koňka“. Vůz, který jel po kolejích a byl tažen koňmi. V roce 1905 byla vytlačena elektrickou tramvají, která byla představena již roku 1891 na Zemské výstavě. Roku 1908 se k tramvaji přidaly i první autobusy.

Úklid města
Ve středověku zůstávaly všechny odpadky na ulici až do té doby, než byly odplaveny deštěm. Za krále Jana Lucemburského bylo však již zakázáno vylívat před domy vodu z lázní a znečišťovat příkopy hnojem.
U Vltavy za branami města bylo určeno místo pro skládku. Moc velký úspěch to však u Pražanů nemělo. Ani císaři Rudolfu II. se nepodařilo výrazně zlepšit stav pražských ulic. Až roku 1681 byl zaveden organizovaný odvoz popele a odpadků. Uklízet ulice bylo však zaměstnání potupné a tak Marie Terezie nařídila, aby ho vykonávali vězňové s koulí na noze. Za císaře Josefa II. se nepořádek pokutoval, později měli za povinnost uklízet ulice hasiči. V roce 1828 už měla Praha 44 kilometrů kanalizačních stok a tím nastalo období hygieny a péče o zdraví.
V roce 1906 byla dokončena kanalizace, která je funkční i dodnes. Klenuté chodby z kvalitních cihel odolaly i náporu vody při povodních roku 2002.

Pohostinství
Jídlo bylo pro Pražany vždy velké potěšení. Cech kuchařů měl dokonce na Petříně (naproti rozhledně) svůj kostel zasvěcený patronovi sv.Vavřinci. Jedlo se méně masa, více ryb, luštěniny, na plotně upražené obilí (takzvaná pražma). Jinak jedli bohatí,jinak chudí. Těm prvním se říkalo „tlustí“, těm druhým „hubení“. Tučnost však nebyla pohanou, naopak, kdyby někdo oslovil majetného“hubeným“, byla by to urážka. Nejvznešenějším pokrmem byl páv. Jeho pojídání bylo otázkou prestiže, avšak svou chutí nepřevyšoval ostatní drůbež. V zahradách Rudolfa II. se pěstoval ananas, citrony, pomeranče. Pro prostý lid se prodávalo na trzích pečivo, trojúhelnikové housky calty, které daly jméno dnešní Celetné ulici, kde se caltničky pekly. Obchodník, který na tržišti opakovaně okrádal zákazníky byl potrestán spuštěním v koši do Vltavy.
V roce 1618 se objevily brambory, avšak teprve při hladomoru v roce 1772 se začaly více pěstovat. Chtěl-li někdo mlsat, musel do lékárny. Tam se prodávaly cukrovinky. Zvyk pití kávy k nám přišel z Vídně.
V roce 1714 byla otevřena první pražská kavárna. Podle některých zdrojů v domě U tří pštrosů u Karlova mostu, podle jiných v Karlově ulice v domě U zlatého hada.

Péče o zdraví
Nemocní to neměli jednoduché nikdy.Ve středověku se mohla na jedné straně při pomoci nemocným uplatnit křesťanská láska, na straně druhé bylo závažnější tělesné postižení chápáno jako následek hříchu. Na nemocné malomocenstvím se snášel hněv lidí, protože bylo potřeba najít viníka neveselé doby.
První zmínka o založení špitálu v Praze církví je z roku1055. Většina vznikla až v 13. 14.století. Hlavním motivem však bylo duševní zabezpečení, ne péče o nemoci těla. Přesto se vykonávali alespoň základní léčebné úkony. Každý špitál měl svoji zeleninovou i květinovou zahradu a záhon s léčivými bylinami.
V 18.století byla zavedena instituce porodních bab a pouličních trhačů zubů. Pouštění žilou používali jak studovaní lékaři, tak i lazebníci, ale i kováři, protože práce se železem u výhně byla opředena jakousi magickou pověstí. Lékaři to neměli snadné a často se potýkali i s prchlivostí vznešených pánů. Tak například lékař krále Jana Lucemburského (otce Karla IV), kterému se nepodařilo panovníkovi navrátit zrak byl svržen z mostu do Vltavy. Pijavice, prášek z rohu jednorožce, léčivý jantar, léčivé bonbony, to byl sortiment lékáren.Obávanou metlou lidstva byl mor. Nebylo století, které by se mu vyhnulo. Až později si lidé uvědomili potřebu hygieny a v době moru se vše omývalo octem. Přísně se zasahovalo i proti obchodníkům, kteří prodávali zkažené potraviny. Postupem doby se zdravotní péče dostává na stále vyšší úroveň.
Roku 1847 byla v nemocnici Na Františku provedena první operace pod narkózou v celém tehdejším Rakousku-Uhersku. Od roku 1857 jezdily po Praze předchůdci dnešních sanitních vozů.
Závěrem aktuálně!!! :)
Moderní bezpečnostní opatření požadoval císař František II. při své korunovaci v roce1798. Pod pokutou zakázal kouřit na ulici a o dva roky později zákaz rozšířil i na veřejné podniky. Jelikož se opatření ukázalo jako málo účinné, byla k pokutě přidána i hrozba zabavení dýmky.